Jaroslav Rudiš - divadelní hra, Léto v Laponsku, Petr Pýcha
LOST IN PRAHA
Jaroslav Rudiš spolu s německým kolegou Martinem Beckerem napsali rozhlasovou hru Lost in Praha. 1. dubna ji ve světové premiéře uvedla německá rozhlasová stanice WDR Eins Live v Kolíně nad Rýnem. Hru autoři napsali německy a režíroval ji Thomas Wolfertz.
Lost in Praha vypráví příběh dvou Němců, ztracenců, kterým to právě nějak nevyšlo a myslí si, že by v Praze mohli najít nový smysl života a lásku. Moc se jim to nepodaří, ve městě se ztratí jeden druhému a nakonec zabloudí i sami v sobě, ve svých představách o životě a lásce.
Soundtrack ke hře natočila komiksová 2D kapela Jaromír 99 & The Bombers.
http://www.myspace.com/thebomberspraha
Fotografie ze hry Strange Love
Strange Love (Petr Pýcha / Jaroslav Rudiš 2007)
Černá komedie o prvním a posledním fanouškovi Depeche Mode v Československu.
Veřejná generálka dne 8. března 2007 od 11.00 hod. v Činoherním studiu. Premiéra dne 9. března 2007 od 19.00 hod. v Činoherním studiu v Ústí nad Labem
Hra Strange Love je (po Benefici Ivy Klestilové a Bambuškově Uražených a ponížených) další hrou psanou autory přímo pro soubor Činoherního studia.
Čtvrtou premiéru sezóny 2006/2007 režíruje hostující Thomas Zielinski (který zde již režíroval Bambuškův Písek). Hlavní roli ztvární Marek Taclík , který se do ČS vrací po více než deseti letech. Autoři komedie již také nejsou ústeckému publiku úplně neznámí - v prosinci proběhlo inscenované čtení jejich Léta v Laponsku, Alois Nebel je na programu ČS již třetí sezónu.
O hře:
Ludvíkovi je přes čtyřicet.Jeho jedinou velkou láskou je skupina Depeche Mode. Kvůli ní chodí pořád v černém. Kvůli ní je pořád sám. Obětoval jí totiž úplně všechno.
Ludvík – první David Gahan v Československu - se jednoho dne zúčastní soutěže I Love DM o největšího fanouška kapely. Soutěž se koná v hlubokých lesích v hotelu Družba. Očekává se příjezd stovek lidí, ale přijede jich jenom pět – poslední skuteční fanoušci Depeche Mode u nás: Milena, Vanda, Michal, Ludvík a Jaromír, který kapelu ale dosud neslyšel, má raději folk.
Všichni přijíždějí, aby už nic nebylo jako dřív, aby během víkendu konečně dospěli. Někteří. Soutěž se pro ně stává osudovou křižovatkou, která změní jejich milostné vztahy i je samotné. Ulehčit jim to nemůže ani moderátor soutěže, hvězda televizních reklam a seriálu Rodinná pouta Hornyk, ani jeho krásná asistentka Claudie.
Lesy kolem hotelu jsou hluboké. Času a klidu na přemýšlení mají všichni dost.
Osoby a obsazení:
- Ludvík - Marek Taclík j.h.
- Michal - Jiří Černý
- Milena - Marta Vítů
- Vanda - Zuzana Onufráková
- Jaromír - Jaroslav Achab Haidler
- Hornyk - Kryštof Rímský
- asistentka Claudie - Nataša Gáčová
realizační tým:
- scéna - Andrej Ďurik
- kostýmy - Lukáš Kuchinka
- hudba - Petr Kružík
- dramaturgie - Johana Součková a Vladimír Čepek
- režie - Thomas Zielinski
Premiéra plánována na 9. březen 2007 v Činoherním studiu Ústí nad Labem, další reprízy 12., 28. 3. vždy od 19 hodin.
Premiéra hry Léto v Laponsku
V pondělí 6. 11. 2006 v 19:30 uvedlo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti premiéru hry Léto v Laponsku autorů Jaroslava Rudiše a Petra Pýchy. Hra při letošním udílení cen Alfréda Radoka skončila na druhém místě a získala zároveň cenu Českého rozhlasu 3 - Vltava.
Činoherní studio v Ústí nad Labem uvedlo scénický komiks
Činoherní studio v Ústí nad Labem uvedlo scénický komiks Alois Nebel, který vznikl podle dvou dílů knižního komiksu (Alois Nebel: Bílý Potok, Hlavní nádraží, třetí díl Zlaté Hory vyšlo v nakladatelství Labyrint), společného díla spisovatele Jaroslava Rudiše a kreslíře Jaromíra 99, což je pseudonym člena skupiny Priessnitz Jaromíra Švejdíka.
Zleva Jiří Černý (Olda) a Leoš Noha (Alois Nebel) v inscenaci ústeckého Činoherního studia foto: Jan Dvořák
ÚSTÍ NAD LABEM - Postava samotářského železničáře Aloise Nebela, pro něhož je železnice jediným smyslem života a jemuž občas před zamlženýma očima (Nebel je německý výraz pro mlhu) defilují osoby, věci a příběhy, jež jiní nevidí, se stala osou inscenace, která tématem i způsobem vyprávění připomene Hrabalovy Ostře sledované vlaky právě tak jako východočeskou železničářskou reality play Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou Samuela Königratze alias René Levínského.
Problém, jak převést poetiku kresleného a nadto vážně míněného komiksu pro dospělé (tento žánr je u nás stále spojován se zábavou nebo tvorbou pro děti) na divadelní jeviště, vyřešila režisérka Natálie Deáková se spoluautorem dramatizace Vladimírem Čepkem a scénografem Lukášem Kuchinkou natolik šťastně, že se neztratila černobílá výtvarná originalita komiksu, a přitom vznikla i svébytná divadelní poetika.
S využitím projekce, stínohry, jemně archaického ducha němého filmu i filmového střihu se dokázala vyhnout prvoplánové herecké stylizaci komiksových obrázků, ale vytvořila dílo o několika rovnocenných plánech. Důvod k toku Nebelova vyprávění nalezla v umístění děje na terapeutické sezení pacientů psychiatrické léčebny s doktorkou (Nataša Gáčová) ve stylu Vrchní sestry Louise Fletcherové z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem.
Hlavní tíha inscenace spočívá na Leoši Nohovi, který svou osamělou ostýchavostí a dobráckým úsměvem, jakoby přímo vystoupil ze stránek knižního komiksu, ba co víc, Noha dodal Nebelovi dětskou zranitelnost člověka, který vnímá lidi kolem sebe jen jako projekci své otevřené duše. Jeho Alois má přitom charisma pábitele, stačí, aby se usadil na židli a začal tichým hlasem vyprávět, a před očima diváků se zhmotňují neuvěřitelné příběhy, groteskní i smutné jako život sám.
Poněkud nadbytečně se vnucuje do divákovy pozornosti vyšetřovací dvojice Policistů, méně by asi znamenalo více, zato Němý v podání Josefa Kadeřábka má šílené oči člověka, který prošel peklem, a tajuplnost mlčenlivosti.
Alois Nebel se ústeckým zkrátka podařil a jak se z prvních repríz zdá, oslovuje diváky více generací. Svůj podíl na tom má i hudba Petra Kružíka ze skupiny Priessnitz, která citlivě dotváří atmosféru humoru, který od groteskní nadsázky těžkne černými stíny.
Nejbližší reprízy Aloise Nebela v ústeckém Činoherním studiu jsou naplánovány na 19. a 28. 4., v pátek 22. 4. se uskuteční autorské čtení v podobě scénického náčrtu Rudišovy prvotiny Nebe pod Berlínem. V režii Filipa Nuckolse se v něm objeví herci Činoherního studia a Leoš Noha, který je novou hereckou posilou pražského Divadla Na zábradlí.
Radmila Hrdinová, Právo 16. 4. 2005
Mlha na jevišti – rozhovor s Jaroslavem Rudišem
Činoherní studio v Ústí nad Labem uvádí od konce března hru Alois Nebel, která vznikla na motivy stejnojmenného komiksu autorů Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka. Hru napsal společně s Vladimírem Čepkem autor textu komiksu Jaroslav Rudiš (33).
Jak ta hra vznikla?
Když vyšel první díl komiksu Alois Nebel - Bílý potok, ozval se dramaturg ústeckého divadla, že ho náš nádražácký příběh velmi zaujal a jestli bych se nechtěl pokusit převést komiks do scénické podoby. Nejdřív mě to zaskočilo, protože komiks jako médium má mnohem blíž třeba k filmu než k divadlu. Ale Vladimír Čepek z divadla M. U. T. vytvořil na základě komiksu zajímavý dramatický oblouk.
Jak ta realizace konkrétně probíhala? Přejímali jste jenom motivy, anebo jste se pevně drželi příběhu?
Přejali jsme celý příběh nádražáka Aloise Nebela, jenž slouží na zapadlé stanici v bývalých Sudetech, kterou mu projíždí celé minulé století. Divák je součástí skupinové terapie v psychiatrické léčebně a na jevišti sleduje třeba halucinační stínohry, ve nichž ožívají události, jaké bychom v reálném životě nejraději zametli pod koberec. Nebel mezitím vypráví své tragikomické příběhy.
Nedávno vyšel v německém nakladatelství Rowohlt překlad vaší knihy Nebe pod Berlínem. Mladí čeští autoři se v zahraničí prosazují velmi těžko - jak se to podařilo vám?
Měl jsem velké štěstí. Hned po českém vydání jsme s vydavatelem Joachimem Dvořákem a berlínským bohemistou Mirkem Kraetschem oslovili několik německých nakladatelství. Rowohlt se zakrátko ozval. Německá verze vznikala přes rok a vyšla v překladu Evy Profousové v trochu pozměněné, semknutější a o pár odstavců proškrtané podobě. Kniha si v Německu žije vlastním životem.
Radim Kopáč, Reflex 16/2005