Jaroslav Rudiš - autor komiksové trilogie Alois Nebel – Bílý potok, Hlavní nádraží, Zlaté hory; Jaromír99
ALOIS NEBEL / NA TRATI
V září 2008 vychází pod názvem NA TRATI výběr z příběhů Aloise Nebela, které jste mohli sledovat v letech 2005 – 2007 v Reflexu. V současnosti se můžete s Aloisem Nebelem a jeho přáteli setkat každý týden v Respektu a na http://komiks.respekt.cz.
ZLATÉ HORY (ALOIS NEBEL 3)
Závěrečný díl úspěšné černobílé komiksové trilogie autorské dvojice Jaroslav Rudiš (námět a scénář) & Jaromír 99 (námět a kresby).
Opuštěná železniční trať. Zlato schované pod horami. Mraky nasáklé deštěm. Polský vrah na útěku, hledající svého otce. Závěrečný díl komiksové trilogie je asi úplně nejtemnější a nejsyrovější. Děj se přesouvá zpátky do hor, kde se nelítostná minulost Sudet prolne se syrovou současností. Do života Aloise Nebela zasáhne velká povodeň a konečně i velká láska.
HLAVNÍ NÁDRAŽÍ (ALOIS NEBEL 02)
Pokračování úspěšného černobílého komiksu pro dospělé od autorské dvojice JAROSLAV RUDIŠ (U-Bahn) a JAROMÍR 99 (Priessnitz).
"Někdo chce vidět majáky na Rujáně, někdo si chce v Paříži dát dort a někdo chce vidět nejkrásnější železniční stanici u nás. Alois Nebel - výpravčí, který v mlze viděl to, co jiní neviděli, a proto výpravčím přestal být - se v pokračování Bílého Potoku vypraví do Prahy. Budovu nádraží však neopustí. Ví, že kdo jednou odejde, už se nikdy nevrátí. V knize se opět setkáme s tajemnou postavou Němého i někdejším práskačem Wachkem."
BÍLÝ POTOK (ALOIS NEBEL 01)
Černobílý komiks ze Sudet
Jedno malé nádraží ve slezských horách, které křižují vlaky sem a tam, a jehož návěstidla a nástupiště se občas ztrácejí v mlze skrývající podivnosti. Jeden blázinec, jehož chodby křižují lidé, pro které jsou i ta nejmenší nádraží příliš velká, ale v mlze často vidí její konec. A jeden výpravčí, který se jmenuje Alois Nebel. Příběhy ze století, o němž si myslíme, že už je dávno za námi.
V hlavní roli železničního blues Bílý Potok vystupuje ALOIS NEBEL. Narozen ve znamení Váhy roku 1948 ve Frývaldově, dříve Freiwaldau, nyní Jeseník. Celý život u dráhy, stejně jako jeho příbuzní. Sbírá jízdní řády, pije pivo, kouří a občas vidí v mlze to, co jiní nevidí. Naposledy pracoval jako výpravčí v Bílém Potoce. Pak mu vlaky, projíždějící stanicí napříč celým stoletím, zatemnily mysl.